Neriskujme – Důležitá očkování koček

Je mylnou domněnkou, že kočky žijící v bytě je zbytečné očkovat, protože z ulice můžeme přinést do bytu četné nákazy. Proto je prevence zabezpečená vakcínami v každém případě nejúčinnějším řešením.

Koťata ztratí přibližně ve věku 15-16 týdnů přirozenou ochranu získanou od matky, avšak vakcinaci je nutné začít již dříve, ve věku 8-9 měsíců. Odčervení je důležité provádět každé dva až čtyři týdny od věku 4 měsíců do věku 14 měsíců, později opakovat 4-krát ročně. Ideální individuální očkovací schéma přizpůsobené životnímu stylu kočky určuje v konkrétním případě veterinář.

Doporučený očkovací kalendář pro kočky

• Ve věku 8-9 týdnů: kombinované očkování (proti infekčnímu zánětu střev, onemocnění dýchacího ústrojí způsobenému herpesvirem a rýmě způsobené kalicivirem) a očkování proti kočičí leukóze
• Ve věku 12 týdnů: kombinované očkování a opakované očkování proti kočičí leukóze
• Ve věku 14 týdnů: očkování proti vzteklině
• Ve věku 16 týdnů: FIP – očkování proti infekčnímu zánětu pobřišnice (opcionální)
• Ve věku 20 týdnů: FIP – opakované očkování proti infekčnímu zánětu pobřišnice opcionální)
• Ročně opakované: kombinované očkování, kočičí leukóze a proti FIP
• Každé 3 roky: očkování proti vzteklině

Co musíme vědět o nemocech, kterým lze předcházet vakcinací?

Onemocnění dýchacího ústrojí způsobená herpesvirem

Nemocné kočky vylučují viry sekrety z nosu, nákaza se šíří přímým stykem a prostřednictvím vzduchu. Podobně jako u lidí přetrvává herpes virus po odeznění příznaků (zdánlivém uzdravení) v latentním stavu v organismu a kočka může zůstat až do konce života přenašečem viru. V tomto případě se při oslabení imunitního systému viry stanou opět aktivními. Predisponiční vlivy, obzvlášť v zimě, u společně chovaných koček mohou způsobit expanzi nemoci. Kočky mohou onemocnět v jakémkoliv věku, avšak u koťat mladších než půl roku a u starých koček mívá onemocnění vážnější průběh.

Inkubační doba nemoci je 3-6 dnů. Kočky mají horečku, ztrácí apetit, jsou malátné, slzí, mají výtok z nosu, sliní, kýchají a kašlou. Nemocné kočky sípavě dýchají, protože jim hlen uzavřenozdry. Často můžeme pozorovat i zánět spojivek a rohovky, vážnou změnou na očích je vznik vředu rohovky. Při vlhkém, chladném počasí dochází i ke komplikovanému zánětu plic, způsobenému bakteriemi. Včasným očkováním a pravidelným přeočkováním lze vzniku nemoci předejít.

Panleukopenie způsobená parvovirem – Infekční zánět střev

Přestože je z důvodu vakcinace výskyt nižší, může způsobit velmi odolným, tzv. parvovirem vyvolané onemocnění ještě velké ztráty u neočkované populace koček. Virus se ve velkém množství vylučuje hlavně výkaly a jinými tělními tekutinami, avšak nákaza se přenáší i přímým stykem koček, i nepřímo přes kontaminované předměty.

Inkubační doba nemoci je 4-5 dnů. Mladé kočky často uhynou v akutním stádiu nemoci ještě před vznikem průjmu. V akutních případech je příznačná slabost, vysoká horečka, časté zvracení, následně průjem a jeho následkem dochází k vážné dehydraci. Virus napadá i krvetvorné orgány, čímž se podstatně sníží počet bílých krvinek.

U březích koček může virus způsobit potrat nebo narození nemocných koťat, proto včasným očkováním a pravidelným přeočkováním lze zachránit život.

Rýma způsobená kalicivirem

Kočky se navzájem nakazí přímým tělesným kontaktem, orální cestou, nebo přes dýchací cesty. Inkubační doba nemoci je 1-2 dny, objevuje se teplotní křivka se 2 fázemi horečky. Při první horečce ztrácí nemocná zvířata chuť k jídlu, jsou apatická, po 1-2 dnech ve stavu druhé fáze horečky sliní, kýchají, slzí a mají serózní výtok z nosu. Na sliznici ústní dutiny vznikají puchýře, po jejich prasknutí dochází k erozi sliznice a tvorbě vředů. Pro bolestivost vzniklých puchýřů kočky nejí, nepijí, což může vést k dehydraci a zeslábnutí. Jako komplikace se může vyskytnout i zánět plic.

Patřičnou ochranou proti nemoci je i v tomto případě prevence očkováním.

Vzteklina

Vzteklina je u nakažených lidí i zvířat nevyléčitelná, preventivní ochranné očkování je jediným ochranným opatřením. Vakcinace se doporučuje i v případě koček chovaných jen v bytě.

Nejčastější formou nákazy je kousnutí nemocným zvířetem, kdy se přes poškozenou kůži virus dostane slinami do organismu. Inkubační dobu ovlivňuje místo kousnutí (vzdálenost od centrální nervové soustavy) a v jaké míře je daná část těla zásobena nervy, jelikož virus postupuje po nervových drahách (přibližně 3 mm/hodina) směrem k centrálnímu nervovému systému a je schopen se v nervových buňkách velkou měrou rozmnožovat.

Diagnostika vztekliny vyžaduje z důvodu mnohotvárného klinického obrazu a mimořádné nebezpečnosti nemoci velkou opatrnost. Vzteklinu musíme zvažovat v každém případě, když zpozorujeme u kočky změnu chování, nebo neurčité příznaky nasvědčující onemocnění centrálního nervového systému, obzvlášť u koček, které se pohybují kromě bytu i volně venku. Kočka nakažená vzteklinou se – případně bez jakéhokoliv přechodu – stane agresivní a může i kousnout člověka. Takto může způsobit vážná zranění a může člověka nakazit virem vztekliny.

Kočičí leukóza

Největšímu nebezpečí jsou vystaveny kočky chodící ven, žijící na zahradě. V šíření nemoci je rozhodující stálý přímý kontakt koček a jejich společný chov. K nákaze dochází často při pouličních rvačkách, avšak březí kočka, která je přenašečem víru, může infikovat plody a koťata mohou přijít na svět již nakažená. Jsou dostupné různé druhy vakcín – je důležité podotknout, že základní kombinované očkování neobsahuje komponent proti leukemii, je nutné jej od veterináře zvlášť žádat.

Nakažené kočky, které často nevykazují příznaky, předávají nákazu přímým stykem, především slinami a nosním sekretem. Inkubační doba virové infekce je velmi proměnlivá, virus může v organismu přetrvávat dlouhou dobu bez příznaků a při menším onemocnění v oslabeném organismu dojde k rozmnožení viru, způsobujícímu horečnaté stavy. Příznaky jou různé, od nechutenství, zvracení, průjmu až po ochrnutí pánevních končetin nebo inkontinenci. Virus může ovlivněním imunitního systému způsobit izánět kloubů a selhání ledvin, z důvodu snížení odolnosti jsou časté i sekundární bakteriální, virové, plísňové a parazitární infekce. Dále se mohou vyskytnout nádory v hrudní dutině, v břišní dutině, v různých částech těla, i v centrální nervové soustavě.

Přestože lze kočičí leukózu krevními testy jednoznačně diagnostikovat, bohužel neexistuje na ni účinná léčba, proto je preventivní ochranné očkování jediným ochranným řešením.

FIP – Infekční zánět pobřišnice

V první fázi nemoci, po 5-7 dnech inkubační doby, vzniká často nepozorovaná virémie případně se slabými příznaky postižení horních dýchacích cest nebo průjmem. Podstatně později se u některých zvířat projevují příznaky druhé fáze. Během tzv. „vlhké“ formy způsobuje zánět v hrudní a/nebo břišní dutině k hromadění tekutiny. V případě „suché“ formy můžeme pozorovat zánět vnitřní části očí, ataxii, křeče. Obě formy jsou smrtelné, vlhká je častější (patří sem přibližně dvě třetiny případů) a rychleji končí smrtí.

Při zánětu pobřišnice můžeme pozorovat značně zvětšený objem břicha, hubnutí, bolest břicha, nadále se mohou vytvořit zánětlivá ložiska ve vnitřních orgánech. V případě zánětu pohrudnice je nejcharakterističtějším příznakem obtížné dýchání. U suché formy se nenachází tekutina v tělesných dutinách, vyskytují se spíše neurologické příznaky a oční problémy.

Onemocnění je neléčitelné, proto se každopádně informujte u veterináře o ochranném očkování.

(Obrázky: Shutterstock, Pinterest)