Oční onemocnění u psů

Budeme je schopní zachytit v raném stádiu a zajistit rychlou pomoc, která může rozhodnout o příznivém výsledku léčení.

Anatomie psího oka

Ještě než se naučíme poznávat jednotlivé oční problémy, pojďme se nejdřív seznámit s jedinečnou stavbou psího oka.

Oko psa, tak jako oči většiny savců, má tvar koule se dvěma komorami (přední a zadní) vyplněnými tekutinou. Mezi oběma komorami se nachází čočka, která pomáhá usměrnit světelný paprsek na sítnici v zadní části oka. Tyto vnitřní struktury chrání hladká, průhledná rohovka. Oči psů mají stejně jako naše oči zornice a duhovky, svaly pohybující oční koulí a svaly, které otvírají a zavírají čočku pro vpuštění optimálního množství světla.

Se psy máme společné i zavírání očí pomocí horního a dolního víčka. Čím se od nás psi naopak liší, to je existence výrazného třetího víčka, takzvané mžurky. Třetí víčko se nachází ve spodní části vnitřního koutku oka, mezi spodním víčkem a samotnou oční koulí. Psům zřejmě slouží na ochranu oka a pomáhá s odstraňováním nečistot. Ve třetím víčku se nachází také žláza, která údajně vytváří až 30 % vodnaté složky slzného filmu. Za normálních okolností je mžurka skrytá pod spodním víčkem, ale při očních problémech začne být v postiženém oku (nebo obou očích) viditelná. I to je jeden z důvodů, proč se vyplatí znát anatomii psího oka až po umístění mžurky.

Co je „třešňové oko“ (cherry eye)?

Tato specifická porucha třetího víčka získala svůj název podle třešňově červené, opuchlé hmoty, která se objeví v zasaženém oku. Dochází k ní tehdy, když žláza třetího víčka vyhřezne ze svého přirozeného umístění, podráždí se a zvětší.

U jinak zdravých psů můžete mžurku zahlédnout, když pes spí nebo se zotavuje z anestezie po operaci. Tehdy se ale nejedná o třešňové oko. Při této poruše vystupuje z okraje třetího víčka výrazný červený otok, který také bývá prvním příznakem očního onemocnění u psa. Může se objevit v obou očích, nebo jen v jednom, a zatímco u některých psů proběhne bez dalších projevů, u jiných se mohou připojit příznaky podobné zánětu spojivek.

Třešňové oko se nejčastěji objevuje u psů ve věku od šesti měsíců do dvou let. Nedá se mu předcházet a příčina není známá, i když k němu zřejmě přispívají genetické předpoklady. Pokud ale víte, jakých příznaků si všímat, můžete jednat rychle a zajistit svému pejskovi včasnou veterinární pomoc.

Jak se třešňové oko léčí?

Váš veterinář vám nejspíš pro začátek doporučí léčbu pomocí očních kapek. Pokud třešňové oko nezmizí, otok se nezmenšuje a pes se zjevně necítí dobře, může být na místě chirurgický zákrok.

Zánět spojivek (konjunktivitis)

Konjunktivitida čili zánět spojivek je u psů vcelku běžné onemocnění – zanícení tenké blanky v oku zvané spojivka. Postižený pes má červené oči, oteklou tkáň kolem rohovky a nadměrný oční výtok. Kvůli pocitům pálení či řezání se může snažit držet oči zavřené, nebo si je mnout tlapami.

Pes může mít zánět spojivek z mnoha různých příčin, například při alergii.

Veterinář bude nejdříve zjišťovat, co konjunktivitidu způsobilo. Od konkrétní příčiny zánětu se pak odvíjí i léčba, která zahrnuje například:

• Odstranění příčiny podráždění a zklidnění oka léky proti bolesti.
• Léčba infekce pomocí antibiotik a výplachů oka fyziologickým roztokem.
• Zaléčení alergie.

Epifora

Epifora je název pro nadměrné slzení oka. Tento oční problém u psů poznáte podle neustále vlhkých, uslzených očí, někdy i zabarvené nebo špinavé a páchnoucí srsti pod okem. Epiforu způsobuje celá řada stavů, které buď vyvolávají nadměrnou produkci slz, nebo omezují jejich odtok – například abnormální růst řas, zánět spojivek a rohovkové vředy.

U miniaturních a toy plemen je riziko epifory větší. Nejčastěji k ní dochází kvůli poruše odtoku slz. Někdy se psům může okraj očního víčka vtočit dovnitř, což dráždí oko a blokuje drenážní systém. Odtok slz nebo polohu víčka lze upravit pomocí chirurgického zákroku.

Když s epiforou navštívíte veterináře, ten bude nejdříve hledat, co ji způsobilo. Podle příčiny pak určí nejvhodnější léčbu.

Suché oko

Syndrom suchého oka neboli keratoconjunctivitis sicca u psů znamená nedostatečné zvlhčování oka slzami. Bez léčby může vést až k oslepnutí.

Tento syndrom se často projevuje podobně jako opakovaný zánět spojivek nebo vleklá infekce. K jeho příznakům patří lepkavý, hnisavý výtok z očí, suchý čumák a zakalená rohovka, někdy s viditelnými vředy.

Nejčastější příčinou suchého oka u psa je napadení slzných žláz vlastním imunitním systémem.

Diagnostikuje se jednoduchým testem produkce slz, který je snadný a pro psa bezbolestný. Léčba syndromu suchého oka se zaměřuje na obnovu produkce slz pomocí masti, která se do oka aplikuje dvakrát denně. V některých případech psi potřebují i léčbu antibiotickými očními kapkami nebo mastí a podávání umělých slz.

Glaukom – zelený zákal

Glaukom, zvaný také zelený zákal, vzniká při nerovnováze mezi produkcí a odtokem tekutiny uvnitř oka (komorový mok). Tekutina se pak hromadí a zvyšuje nitrooční tlak až na nezdravou úroveň. Pro psa může být tento stav velmi bolestivý, někdy ho také doprovází zarudnutí očí a ztráta zraku. Glaukom u psa rozeznáme podle roztažených zorniček (někdy může být zornička v jednom oku větší než ve druhém), červených očí nebo naběhlých krevních cév v bělmu oka. Jedno nebo obě oči také mohou být výrazně vyboulené. Pes trpící glaukomem může přivírat oči nebo si je třít tlapkou, může být otupělý, bez chuti k jídlu nebo dokonce zcela apatický. Všechny tyto příznaky způsobuje silná bolest při glaukomu. Pokud si u svého psa všimnete jakéhokoli příznaku zeleného zákalu, vezměte jej okamžitě k veterináři. Včasným zákrokem mu můžete zachránit zrak.

Glaukom se diagnostikuje tonometrem – speciálním přístrojem na měření nitroočního tlaku. Po stanovení diagnózy vám veterinář navrhne vhodnou medikaci nebo chirurgické řešení.

Katarakta – šedý zákal

Jako šedý zákal u psa nazýváme stav, kdy se oční čočka zakalí nebo ztratí průhlednost a brání světlu dopadat na sítnici. Výsledkem jsou problémy se zrakem, sahající od mírného slábnutí zraku až po oslepnutí. Pozor na záměnu katarakty s drobnými nedokonalostmi čočky u štěňat, nebo přirozeným ztluštěním a ztuhnutím tkáně ve středu čočky u starých zvířat.

Nejčastější příčiny šedého zákalu jsou genetické (dědičnost). Dědičná katarakta se objevuje u mnoha plemen psů, některá se k ní však zdají náchylnější než ostatní. K dalším příčinám patří diabetes, podvýživa, vystavení radiaci, zánět a poranění. Při cukrovce způsobují zakalení čočky produkty rozkladu glukózy, které se vážou na proteiny v čočce. Proto se šedý zákal objeví u většiny diabetických psů.

Bude můj pes slepý?

Ani šedý zákal neznamená vždy oslepnutí. Pokud už brání vidění, nemusí ho také blokovat úplně, ale jen zčásti. Psi mají navíc tak znamenitý sluch a čich, že je ztráta zraku nemusí vůbec omezit. Zda zůstane zákal stále stejný, nebo bude postupovat, záleží na konkrétním typu katarakty, plemeni psa a dalších rozmanitých faktorech.

Mnoha psům se daří velmi dobře i bez specifické léčby zákalu. Ideálně se však obraťte na svého veterináře, který stav vašeho psa vyhodnotí a navrhne vám vhodné možnosti léčby. V případě potřeby může kataraktu chirurgicky odstranit specializovaný veterinární oftalmolog.

Pokud chcete svého mazlíčka ochránit před bolestmi a nepohodlím, dobře ho sledujte. Mnutí očí tlapkami, otírání obličeje o zem nebo o koberec, to vše naznačuje možné oční infekce nebo jiné problémy. Při prvním náznaku těchto projevů se radši obraťte na svého veterináře – u některých stavů, jako je například glaukom, může rychlý zákrok znamenat záchranu zraku.