Jak poznat separační úzkost u svého psa

Co je separační úzkost?
Psi jsou ve své podstatě společenskými zvířaty, proto většina z nich špatně snáší déle trvající samotu. Chybí jim vnímání času, takže i během krátkého odloučení dokáže pes, který se cítí opuštěný a zapomenutý, napáchat velké škody – a to dokonce i pes, který je v přítomnosti majitele tím nejklidnějším zvířetem na světě. Úzkost obvykle nastupuje během 15-30 minut po odchodu majitele a její příčinou je panika, vyvolaná nedostatkem sebevědomí. Panikařící pes dokáže v reakci na neúnosný strach a stres po celé hodiny hlasitě výt a štěkat, nebo systematicky ničit vše, co mu přijde do cesty.

Separační úzkost patří mezi poruchy chování, které lze napravit především pomocí psychologické terapie. V některých případech může vyžadovat i léčbu medikamenty, o jejich podávání by však měl vždy rozhodovat veterinář, který je nasadí až tehdy, pokud všechny ostatní možnosti selžou.

Je každý pes o samotě úzkostný?
Odhaduje se, že separační úzkostí či neschopností klidně snášet oddělení od své rodiny trpí asi 14 % psů1. Příčinou tohoto problému může být dysfunkční vztah s majitelem, reakce na stresující událost, jakou je změna v domácnosti nebo v každodenní rutině psa, případně může jít o projev jiné, související poruchy chování. Než určíme jako příčinu destruktivního chování našeho psa separační úzkost, musíme nejprve vyloučit jiné možné důvody, jako například nedostatečné hygienické návyky, prozkoumávání domácnosti a hledání potravy, rozrušující či děsivé podněty zvenčí, strach z hluku nebo z uzavřených prostor.

U mnoha zvířat trpících separační úzkostí se její příznaky začnou projevovat už během příprav majitele k odchodu. Když je majitel doma, chování psa vykazuje nezdravou vazbu k němu (například neustálé vyžadování pozornosti). Při návratu pána je pes velmi emotivní a jen těžko se uklidňuje.

U štěňat se těžko pozná
Chceme-li zabránit rozvinutí separační úzkosti, musíme štěně správně vychovávat od samého počátku. Naříkání během prvních dní v nové rodině není separační úzkost – štěně spíše postrádá svou matku a sourozence. Tento nářek tedy můžeme do jisté míry přehlížet – štěněti tak ukážeme, že je možné “přežít” i bez navyklé společnosti. Pokud štěně nerozmazlíme neustálým konejšením, nebude později propadat panice z naší nepřítomnosti a snáze také hned na začátku pochopí, že velitelem “smečky” je člověk.

Při odchodu
Nedělejte z odchodů a příchodů zvláštní událost – se psem se vůbec nemusíte loučit, ani se s ním okamžitě po návratu přivítat. Nejprve se pozdravte s lidskými členy domácnosti a psa k sobě přivolejte až tehdy, když se zklidní a neskáče na vás. Tento postup naučí psa zůstat v klidu a nenechat se vtáhnout do spirály přehnaného nadšení.

Když se problém projeví
Pokud jsou s chováním psa v naší nepřítomnosti problémy, musíme se pokusit nalézt co nejlepší řešení pro usnadnění jeho i našeho života. Pomoct nám může konzultace s odborníkem na psí chování či výcvik – ten vyhodnotí jeho projevy a navrhne vhodné metody nápravy. Ke zklidnění psa může přispět například stanovení trvale dodržovaných pevných hranic a nácvik uklidnění. Vhodné je vytvořit předvídatelný, pravidelný denní režim, díky kterému se pes bude cítit bezpečně, i když je doma sám. V některých případech je pro dosažení vyrovnanějšího chování nutné navyknout psa na pobyt v kotci.

Klíčem k úspěchu je důslednost a dodržování pravidel za všech okolností. Často nejvíc záleží právě na maličkostech, které nám pomáhají vytvořit vyrovnaný vztah. A hlavně nezapomeňte na zlaté pravidlo: neexistuje nenapravitelný pes – jen netrpělivý majitel!