Ztráta domácího mazlíčka

Každého to zasáhlo ale velmi odlišným způsobem, protože pravdou je, že když jde o truchlení nad smrtí domácího mazlíčka, neexistuje žádný univerzální postup, jak se s ní vyrovnat.

Mimořádné pouto

Smutnou pravdou je, že žádný domácí mazlíček nežije věčně. Průměrná délka života psa je něco málo přes 11 let (menší plemena se mohou dožívat vyššího věku než ta větší) a u koček domácích je to něco přes 15 let. Všem nám je jasné, že život s domácím mazlíčkem je nevyhnutelně spojen se ztrátou, ale doufáme, že k tomu dojde až za hodně dlouhou dobu. Díky výhodám, které nám život s našimi čtyřnohými společníky přináší, je to ale krásně strávený společný čas.

Mnohé studie prokázaly, že domácí mazlíčci majitelům poskytují řadu emocionálních přínosů – jsou zdroj smíchu i útěchy, dělají majitelům společnost, dávají jim pocit, že jsou milováni, mají koho milovat a za koho mít zodpovědnost, cítí se potřební a v bezpečí a jsou více v pohybu. Majitelé domácích mazlíčků také obvykle žijí déle než ti, kteří je nemají, a uvádějí, že chodí méně často k lékařům, psychiatrům a psychologům.

Když pak náš zvířecí společník zemře, často nevíme, co dělat. Smrt domácího mazlíčka totiž může být stejně emotivní jako úmrtí jakéhokoli jiného člena rodiny.

Rozloučení s domácím mazlíčkem

Svobodovi adoptovali Rexíka, když byl ještě štěně, a po většinu svého života byl zvědavý a plný energie, obětavě chránil svou rodinu a vyváděl psí kusy. Po jeho odchodu paní Svobodové připadalo, že je v domě strašně ticho, pan Svoboda měl problém si přiznat, že je smutný. Dostat se přes toto období pro ně bylo těžké a nejsou jediní, kdo takové potíže zažívá.

Truchlení nad ztrátou domácího mazlíčka může být spojeno s určitým stigmatem. Lidé zvenčí, kteří takovou ztrátu nikdy nezažili, vám často radí, abyste si „prostě pořídili nové zvíře“, a nejsou schopni pochopit hloubku vašeho zármutku. Odborníci ale vědí, že ve skutečnosti truchlíte nad ztrátou člena rodiny.

V tomto období je třeba si smutek nezakazovat. Dům se vám může zdát tichý a můžete se cítit nepříjemně, ale to vše je normální. Odborníci doporučují vést si deník, zajít k psychologovi nebo si promluvit s přítelem, který vaší ztrátě rozumí.

Pokud se u vašeho mazlíčka přistoupilo k eutanazii, tak jako u Svobodových, snažte se neupínat na poslední okamžiky jeho života. Místo toho se snažte vzpomínat na hezké chvíle, které jste spolu prožili – dlouhé procházky, hry, aportování nebo mazlení na gauči. A pokud se začnete cítit provinile, odpusťte si. Pamatujte, že jste pro svého milovaného mazlíčka udělali vše, co jste mohli.

Máte-li děti, zejména pokud je to jejich první zkušenost s takovou ztrátou, odborníci doporučují, abyste s nimi o tom otevřeně mluvili. Pokud se samy na nic neptají, snažte se zjistit, jak se cítí, a pomozte jim tuto situaci zpracovat například pomocí hry nebo výtvarné aktivity. Pokud bude třeba, můžete se obrátit na psychologa, který vám poradí a pomůže.

Jak se vyrovnat se ztrátou domácího mazlíčka

Po Rexíkově smrti napsali manželé Svobodovi přátelům, aby jim dali vědět, co se stalo. Děti vyrobily knížku o jeho životě a uspořádaly za něj smuteční obřad. Všechny tyto aktivity jim poskytly možnost se s ním rozloučit. Existuje ale mnoho dalších věcí, které můžete pro uctění památky svého domácího mazlíčka udělat i vy. Vyberte prostě takové aktivity, které vám připadají správné.

Truchlení nad ztrátou domácího mazlíčka je velmi osobní záležitost, ale jsou věci, které vám ho mohou pomoci trochu usnadnit.

• Nenechte si od nikoho diktovat, jak se máte cítit. Ať už cítíte v souvislosti se ztrátou svého domácího mazlíčka cokoli, je to normální. Pokud jste naštvaní, je vám do pláče, nebo naopak plakat nechcete, je to v pořádku. A stejně tak je úplně v pořádku, když se budete chtít smát a budete vyhledávat radostné okamžiky. Nikdo by vám neměl říkat, abyste se s tím „vyrovnali“ a „šli dál“.
• Najděte si způsob, jak truchlit. Pohřeb nebo vzpomínková akce může vám i členům vaší rodiny pomoci truchlit otevřeně.
• Požádejte o pomoc. Promluvte si s přáteli, členy rodiny, psychologem nebo farářem. Pokud vám nikdo z nich nemůže pomoci, najděte někoho, kdo může. Na internetu existuje mnoho podpůrných skupin a diskusních fór, která se speciálně zabývají ztrátou domácích mazlíčků.
• Vytvořte si vzpomínku. Život svého milovaného domácího mazlíčka můžete uctít zasazením stromu, vytvořením fotoknihy nebo čímkoli jiným, co má pro vás a vaši rodinu význam.
• Pečujte o sebe. Ztráta domácího mazlíčka je stresující a může vás připravit o fyzickou i psychickou energii. Je důležité nezapomínat na zdravou stravu a dostatek spánku. Pravidelné cvičení také uvolňuje endorfiny, které vám mohou pomoci zlepšit náladu.
• Dodržujte zavedený režim. Zejména pokud máte další domácí zvířátka, je důležité dodržovat normální režim, případně prodloužit dobu určenou ke hře. Smutek nad ztrátou člena rodiny prožívají i zvířata. Jsou také schopna vycítit vaši náladu a váš smutek je může rozrušit.

I když vám tato jedinečná bytost už nikdy nepřestane chybět, můžete najít způsob, jak truchlit a uchovat si lásku, kterou vám váš zvířecí společník vnesl do života.