Cushingův syndrom

Co je to Cushingův syndrom?

Cushingův syndrom je název pro hyperadrenokorticismus, tedy nadprodukci hormonu kortizolu nadledvinami. Nadledviny jsou párové endokrinní žlázy umístěné na horním pólu obou ledvin. Jsou složeny z vnější vrstvy, kůry a vnitřní části zvané dřeň. Nadledviny jsou zodpovědné za produkci hormonů, především kortizolu.

Téměř 90 % všech případů hyperaktivity nadledvin je způsobeno tumorem nebo hypertrofií hypofýzy (hypofýza je endokrinní žláza, jednou z jejích funkcí je produkce ACTH hormonu, který stimuluje produkci hormonů v nadledvinách). Zbývajících 10 % případů je způsobeno vlastními tumory nadledvin. Třetí forma Cushingova syndromu je způsobena dlouhodobou aplikací kortikoidů ve formě léků.

U kterých zvířat se může vyvinout Cushingův syndrom?

Cushingův syndrom nejčastěji pozorujeme u středně velkých psů starších šesti let. Postihuje mnoho plemen, ale častěji je zaznamenáván u jezevčíků, pudlů, teriérů, německých ovčáků, bíglů, labradorů, boxerů a bostonských teriérů.

Příznaky

V počáteční fázi můžete u vašeho psa pozorovat zvýšenou žíznivost. Pes začne častěji močit (polyurie), vyžaduje častější procházky, případně již nevydrží celou noc bez močení. Dalšími příznaky jsou: zvýšená chuť k jídlu, apatie a dýchavičnost. Může se změnit silueta těla. Břicho se nafukuje a svěsí se dolů (následek zvětšení jater, svalové slabosti a akumulace tuku v břiše), také svaly končetin začínají atrofovat. To vše způsobuje, že pes vypadá jako „sud na sirkách.“ Srst vypadává a kůže se ztenčuje a ztrácí elasticitu (hlavně na bocích a ve slabinách). Dále pozorujeme diskoloraci kůže, komedony a kalciová depozita, která se projeví jako bílé hrbolky na kůži.

Léčba

Pokud zpozorujete tyto příznaky, kontaktujte svého veterinárního lékaře. Neléčený Cushingův syndrom může vést k vážným komplikacím jako například: vysoký krevní tlak, infekce močových cest, cukrovka, zánět slinivky břišní nebo selhání ledvin. Po počáteční kontrole klinického stavu provede veterinář vyšetření krve, moči a další testy, které určí příčinu a možnou léčbu. Je klíčové, aby během této diagnostiky i následných pravidelných kontrol majitel plně spolupracoval s veterinárním lékařem.