Tajný život mazlíčků

Naštěstí se můžeme naučit, jak je na samotu správně připravit a jak porozumět znamením, která najdeme po návratu domů. Hodně se tak dozvíme i o našem vzájemném vztahu a budeme svým mazlíčkům moct jejich tajný život bez nás zpříjemnit.

Odcházíme

V první řadě se naučme, jak mazlíčka na pobyt o samotě připravit. Pes, kterého necháváme doma samotného, potřebuje před naším odchodem dlouhou procházku nebo jiný dostatečný pohyb. Pokud se dost neunaví, bude se nahromaděné energie zbavovat ničením věcí nebo jiným problémovým chováním. Mazlíčci žijící v bytě často trpí separační úzkostí, ale pokud víme, jak zmírňovat jejich stres, můžeme s ní bojovat. Při odchodu bychom se například neměli dlouze loučit – zvíře pak nemá pocit, že by náš odchod byl nějak významný a jednoduše pokračuje ve svém programu. Než opustíme domov, věnujme také chvilku jejich bezpečnosti: zkontrolujeme teplotu, vypneme spotřebiče a klimatizaci a uklidíme z dosahu potraviny a potenciálně nebezpečné předměty.

Během dne

Pokud jsme svým mazlíčkům dopřáli dostatek krmení i pohybu, měli by většinu dne bez nás zvládnout. Kočky a psi potřebují mnohem více spánku než my – klidné zvíře tedy nebude dělat nic zajímavějšího, než pospávat. Mimo gauč je nejlépe udržíme tak, že jim zařídíme pohodlný pelíšek na klidném, tichém a přiměřeně teplém místě. Pejska nebo kočičku, které samota stresuje, nechávejme doma s hračkami, u kterých jsme vypozorovali, že je dokáží zaujmout. Kočky také rády prozkoumávají byt vertikálně, zkusme je tedy zabavit nachystáním míst, na která mohou šplhat. Další užitečný tip je nechávat doma k dispozici vždy jen jednu hračku, kterou budeme často obměňovat, aby mazlíčka nezačala nudit.

Návrat domů

Vrátit se po dlouhém pracovním dni ke svému oblíbenému čtyřnožci patří k největším odměnám každého chovatele. Pokud se ale chceme vyhnout separační úzkosti, neměl by se ani z příchodu stát rituál. Jestliže si všimneme známek stresu, jako například kňučení či štěkání, měli bychom vždy počkat, až se zvíře utiší a teprve pak se mu věnovat, hrát si s ním a hladit ho. A pokud najdeme v bytě i jiné “památky” na stresující okamžiky, například zničený nábytek, postavme se k nim správně. Nemá smysl dělat rozčilenou scénu – mazlíček nejspíš nepochopí, proč se zlobíme. Raději je tedy berme jako příznaky a snažme se do budoucna udělat vše pro to, aby se neopakovaly.